Luxusní,modní...WELCOME!!! na Blog.cz

Tak tady sem založila speciální místnost,de můžete kecat o všem co se týká ppp.Můžete sem psát dotazy,odpovědi...jen tak s někým pokecat.......A pokud to bude v mých silách tak vám ráda odpovím na jakoukoliv otázečku :) TAK SE DOBŘE BAVTE :)

Tady mi pls všici odpověste,stačí pouze klikout čím trpíš nebo etli netrpíš.MOOOCKRÁT děkuji :)

Na konci sedmdesátých let 20. století se začaly objevovat zprávy o novém typu poruchy příjmu potravy, kde jsou dominující záchvaty nekontrolovatelného přejídání a následného zvracení. V roce 1979 tak popsal prof. Russel mentální bulimii.

Jde o opakující se epizody záchvatovitého přejídání, tj. během krátkého časového úseku konzumace mnohem většího množství jídla, které většina lidí nedokáže ve stejné době sníst. O pocit ztráty kontroly nad jídlem, kdy pacientka nemůže přestat jíst, pokud nemá pocit plnosti. O opakované nepřiměřené chování, jehož cílem je zabránit navýšení hmotnosti, a to pomocí zvracení bezprostředně po jídle. O užívání většího množství léků podporujících vyprazdňování trávicím či močovým systémem organismu, hladovění a následné přejídání i o nadměrné cvičení. Bulimie je spojena nejméně se dvěma epizodami přejedení týdně po dobu alespoň tří měsíců, s nepřiměřeným sebehodnocením postavy a hmotnosti.

Mentální bulimie se vyskytuje většinou u dívek a žen kolem 16. až 18. roku a výše, jen výjimečně u třinácti- až čtrnáctiletých. Výskyt v populaci je 1-3 %. U mužů je mentální bulimie pouze sporadická. Mentální bulimie v řadě případů souvisí s mentální anorexií - bulimické pacientky v minulosti trpěly anorexií.

Obě psychosomatické poruchy mají některé společné symptomy, zejména postoj vůči tělesné hmotnosti a tvaru postavy. Přejídání a zvracení u děvčat s mentální bulimií doprovází pocit zahanbení a viny. Děvčata jsou stále více uzavřená, postupně ztrácejí své přátele. Často pociťují úzkost, např. když mají jíst v restauraci v přítomnosti lidí (spíše se jen trochu napijí a potom se přejí po příchodu domů). Uvažují o své váze, postavě, jídle a tím méně se soustřeďují na jiné věci.

Když zjistíme poruchu příjmu potravy dítěte

Poruchu příjmu potravy malého dítěte rodiče rychle zpozorují. Tyto děti jsou ještě většinou málo samostatné ve výběru a přípravě stravy. U větších dětí mohou poruchy příjmu potravy dlouhodobě unikat pozornosti. Zvláště tam, kde počátečním impulsem poruchy je reakce na poznámky okolí k váze dítěte. Snaha o redukci hmotnosti, zpočátku rodinou podporovaná, přechází do extrému a rodina se často přizpůsobuje chování dítěte. Někdy až lidé z okolí, obvodní lékař, ale i rodina sama si začnou uvědomovat, že není něco v pořádku. Následuje návštěva obvodního lékaře. Při vyloučení organického onemocnění je nutné vyšetření psychologem, příp. psychiatrem.

Dítě slibuje, brání se vyšetřením, podvádí, lže, chrání si své návyky - to vše patří k charakteru daného onemocnění. Rezignace však není řešením. Rozvíjející se změny v organismu mohou dítě závažně ohrozit na životě. Je-li ambulantní léčba neúspěšná, je nutná hospitalizace dítěte. Solidarita rodičů s dítětem může být medvědí službou. Dítě je většinou nutné vytrhnout ze zavedeného prostředí, ze zaběhnutých a často již i "posvěcených" patologických návyků. Spolupráce celé rodiny s psychologem či psychiatrem je základní podmínkou úspěchu léčby psychosomatického onemocnění dítěte.

Léčba dětí s poruchou příjmu potravy je často svízelná, vyžaduje velkou trpělivost zdravotnického personálu i celé rodiny. Projevy onemocnění mohou recidivovat, přetrvávat do dospělosti, kdy je často již jen v rukou postiženého - nejčastěji postižené dívky či ženy - její další osud.

Pro mentální anorexii je typické, že se dívky vyhýbají příjmu potravy ne proto, že by ztratily chuť k jídlu, ale přemáhají pocit hladu ve snaze dosáhnout štíhlosti omezením kalorického příjmu.

Největší výskyt tohoto onemocnění je spojen s druhou polovinou 20. století (i když je popsal již

Avicenna v 11. století). Porucha se vyskytuje častěji v zemích, kde je nadbytek potravin, kde jsou hodnoty života více zaměřeny na úspěch, výkon, sebeovládání. Pro tento životní styl je charakteristická péče o vzhled, tělo, kdy štíhlost je spojena s mládím, aktivitou, úspěšností. Nemalou roli zde sehrávají masmédia - časopisy, rozhlas, televize - které zdůrazňují ideály krásy, módu, reklamy na dietní přípravky, různá cvičení. Paradoxně tak mohou vytvořit až zkreslený obraz reality, který ovlivňuje dospívající děti a přispívá tak k četnosti poruch příjmu potravy.

Mentální anorexie postihuje převážně pubertální a adolescentní dívky a také mladé ženy. Výskyt je asi u 1 % dospívajících dívek. Chlapci a muži nejsou vyloučeni, ale odhaduje se jeden chlapec na 10 až 20 dívek a žen. U mentální anorexie prakticky nejde o klinické nechutenství, ale o redukci příjmu potravy a přemáhání hladu ve snaze snížit tělesnou hmotnost.

Dívky začínají omezovat vydatná, tučná jídla. Postupně pak začnou redukovat i potraviny s minimální kalorickou hodnotou, často i příjem tekutin, nebo pijí jen čistou vodu. Bývají velmi hubené, ale přesto mají pocit, že jsou tlusté, hlavně v oblasti břicha, hýždí a stehen. Zajímají se o recepty na jídla a vaří často pro své blízké. Znají přesně kalorické hodnoty jednotlivých potravin. Zvracení je součástí způsobu, jak si udržet nízkou váhu v případě, když jsou dívky rodinami donuceny jíst. Často nadměrně cvičí a jsou-li omezovány, cvičí tajně, např. v koupelně. Dívky bývají velmi aktivní, a to v oblasti zájmů i školní činnosti. Před onemocněním jsou hodnoceny jako přizpůsobivé, často perfekcionictické. Když začnou mít problémy s jídlem, dostávají se s rodiči do konfliktů, podvádějí a lžou ve spojitosti s jídlem. Nechtějí připustit, že nejsou v pořádku, často zlostně reagují. Rodiče toto nedovedou pochopit a posléze se dostávají do konfliktů i mezi sebou navzájem.

Mentální anorexie nejčastěji postihuje děvčata v době jejich dospívání, kdy dochází k výrazným změnám ve vývoji jejich těla. Některé dívky nedokáží akceptovat ženské tělo. Proto jejich snaha vyhnout se tělesným změnám ústí v omezování potravin s více kaloriemi, aby si udržely vzhled jako před pubertou a nízkou váhu. Omezování příjmu potravy, zvracení, nadměrná aktivita, cvičení má za následek kontrolu hmotnosti a někdy až zastavení procesu dospívání. Velmi často se u dívek vyskytují depresivní projevy v chování, které jsou vázány na stav hladovění. Dívky jsou dráždivé, trpí poruchami spánku, špatně se koncentrují, sociálně se izolují. Pacienti s mentální anorexií jsou velmi citliví na psychickou a fyzickou zátěž, na narušené vztahy a komunikaci v rodině, mezi vrstevníky, na požadavky školy.

Pro mentální anorexii je typický symptom, kdy dívky i ženy se vyhýbají příjmu potravy ne pro ztrátu chuti k jídlu, ale jde spíše o přemáhání pocitu hladu a snahu dosáhnout štíhlosti omezením kalorického příjmu. Omezují zpočátku potraviny, které jsou podle nich vysoce kalorické a někdy zjišťujeme i omezení tekutin, např. vody, protože se domnívají, že i po ní přiberou na váze. Dívky často zdůvodňují své postupy tím, že se nechtějí tradičně stravovat, že je potom bolí břicho, a tím vytlačují z vědomí skutečné přání zhubnout. Strach z navýšení váhy a ztloustnutí, a to i když je dívka velmi hubená, je výrazný. Často vidíme úzkost i při "kulatém" čísle při vážení. Narušené vnímání tělového schématu (tvaru postavy) je takového rázu, že se dívka vidí silnější, než ve skutečnosti je. Tedy popírá závažnost vlastní nízké hmostnosti.

Hlavní hrdinka Edita chce shodit alespoň pár kil, aby se líbila klukům, vyhrála školní Miss a zapůsobila na Tomáše. Začne tedy cvičit a držet přísnou dietu. Nejprve má pocit, že umře hlady, ale brzy překoná sama sebe a kila ubývají jedno po druhém. Najednou se před ní otevírají nové možnosti: nosí upnuté džíny, elastické šaty, zaskakuje v modelingové agentuře, otáčejí se po ní kluci, prožije románek s idolem gymnázia, horkou letní lásku u moře a především na horách potká vysokoškoláka Adama. Edita však také mnohé ztrácí. Nejprve kamarádky, pak smysl pro realitu, vlastní já. Hubnutí se stane závislostí, pohybuje se v začarovaném kruhu a málem zaplatí tím nejcennějším. Musí se rozhodnout, čemu dá přednost - kultu štíhlosti, anebo si udrží Adamovu lásku?

Maria Hirse

Tak sem byla tedka jeden den s kmoškou v knihovně.Řekly sme si že si něco půjčíme a tam na dně jednoho regálu byla knížka docela tenká na obrázku mladá blondýnka a u toho napsáno..Skutečnej příběh modelky o boji s mentální anorexií''tak říkám to si musim půjčit.Né že bych měla anorexii ale o takovejdlech věcech mě baví číst.Dycky mě to zaujme,dívám se na to pak uplně jinak,víc se toho dozvim.Prostě takovýdle knížky mám ráda.Tak sme si to půjčila a hned sem to začala číst má to jen 120 stránek.Rychle a dobře se to čte.Přečetla sem to na jeden zátah.

Nejdřív je tam jak Maria dělá modelku v Japonsku.Přijede domů na vánoce a teta jí řekne že trochu přibrala.Když se vráti do Japonska pořád o tom přemejšlí a začne hubnout.Přestane skoro jíst potom začne jídlo zvracet.Když zhubne tak je neštastná a později se rozhodne vykašlat na práci modelky a odjet zpátky do Dánska.Protože nikdo nechce předvádej svoje oblečení na 48kilové 17leté holce.Vráti se domů ke svojí mámě a začne ještě víc hubnout.Máma jí odeveze do enmocnice a nastoupí proti svojí vůli léčbu.V nemocnici zhubne ještě víc.Přestane jídlo zvracet ale začne si brát prášky na průjem.Po nějaké době na vlastní přáni je propuštěna z nemocnice to váží pouhých 33,8kilo.Nastěhuje se ke svému bývalému přítely Jesperovy.Po chvíli začne studovat ekonomiku.Najde nový kamarády.Ale pořád vůbec nejí.Mezi ní a Jesprem to de taky do háje.Uslyší rozhovor jak Jesper říká svejm rodičum jeh ho sere že ta vychrtlina u něj bydlí.Tak se okamžitě odstěhuje zpátky ke svojí mámě.Jednoho večera kdyžleží v postely a usíná vidí tunel a na konci světlo a muže.Začne řvát a s pomocí mámy celou noc nespí.Ví že kdyby usla už by se nikdy neprobudila.Druhého dne ráno se rozhodla že se vzdá hladovění a začne pořádně jíst.Když postupně přibírala lákalo jí zase to schodit.Ale nepodlehla tomu a přibírala a přibírala dál.

Opravdu skvělá knížka koho to zajímá a kdo se chce o něčem takovýmdle dozvědět víc.

"Když jsem ve třinácti letech vyhrála národní finále jedné soutěže modelek, měla jsem pocit, že mi patří svět. Viděla jsem jen slávu, peníze, pěkné fotky, zkrátka pohodlný život. Věřila jsem všemu, co mi kdo nasliboval. Chtěla jsem cestovat a stát se supermodelkou, místo toho jsem málem umřela na anorexii".


(Co je mentální anorexie? Jedná se o vážnou poruchu příjmu potravy, kterou člověk řeší své problémy. S obtížnými životními situacemi a pocity se snaží vyrovnat pomocí jídla. Anorektik drží kruté diety ve snaze maximálně snížit svou hmotnost. Mentální anorexie je bohužel v naší společnosti čím dál častější.)

Tak moc jsem se chtěla podobat nejúspěšnějším modelkám, že jsem uposlechla bossy z modelingové agentury, kteří mi dali nůž na krk, že buď zhubnu nebo nebudu cestovat a z agentury mě vyhodí. Nějakou dobu jsem sice jejich příkazy ignorovala, ale když jsem už dva měsíce nedostala žádnou práci, začala jsem podnikat různé dietní pokusy, které jsem ale nikdy nedotáhla do konce. Až když mi jiná prestižní agentura nabídla spolupráci a také účast v dalším klání krásných dívek, ovšem pod podmínkou, že zhubnu, začala jsem být nahlodaná. "Řekly mi to už dvě agentury, takže na tom asi něco bude", přemýšlela jsem.

Hubnout jsem začala pomocí "osvědčených" triků z časopisů. Nejdřív jsem vynechávala jakékoliv jídlo po 17. hodině, potom jsem se obešla bez oběda, ke konci i bez snídaně. Časem jsem si na to tak zvykla, že už jsem nepotřebovala jíst téměř nic kromě suchého tmavého chleba, bílých netučných jogurtů a ovoce. Také jsem pila hektolitry vody bez bublinek, abych obelstila žaludek a on se cítil stále plný. Shodila jsem ale jen tři kila. To bylo málo. Z jídla už nebylo co ubrat a tak jsem začala cvičit aerobic, později jsem přidala kilometrové trasy na in-linech a nakonec jsem ještě k tomu všemu chodila na dlouhatánské pěší túry.
Jednoho dne přišel obrat o 180 stupňů. Každý den, kdy jsem si stoupla na váhu jsem měla o půl kila, někdy dokonce o kilo míň. Byla jsem posedlá, jak soutěží, tak hubnutím. Chtěla jsem být Twigy. Okolí se na mě tvářilo divně, odvracelo se ode mě, ale já si bláhově myslela, že si ze mě sedají na zadek. Měla jsem tak vymytou hlavu, že jsem nevnímala ani to, že se moje bohatá kštice proměnila v pár chlupů, ztrátě menstruace jsem nepřikládala žádný význam. "Vždyť k čemu je to vlastně dobré?", myslela jsem si. Když se mi hubnutí rodiče snažili vymluvit, argumenty typu, že nebudu moci mít děti, mě opravdu nedojímaly. Zajímala mě jen má vlastní čtyřicetišestikilová postava.

M a r t i n a K o p ř i v o v á

Ukázka z knihy

...Neúspěšným (tedy i mně) poděkovali za účast a popřáli nám hodně štěstí a úspěchů v životě. Toť vše. Bylo mi do breku, ale ještě než jsem se rozeřvala, počkala jsem, až vyhlásí finalistky a pak jsem se šla trapně zeptat, jestli jsem něco udělala špatně. Zbylé čtyři modelky z agentury byly finalistkami, jen já ne. Když už bylo o všem rozhodnuto, udělala si na mě Kristina konečně čas a řekla mi, ať se nezlobím, ale že jsem šíleně hubená a celá porota včetně ní, se mě doslova lekla. Byla to všechno pravda, kterou jsem opět nechtěla slyšet. Kristina se obhajovala tím, že chtěli, abych zhubla, ale ne tolik...

"Doby, kdy jsem jako každá správná puberťačka měla pocit, že je máma nemožná, nemoderní a ničemu nerozumí, jsou dávno pryč. Dnes je mou nejlepší kamarádkou, a tak je tato kniha mým poděkováním za to, že stála vždy při mně," říká autorka o své nové knize rozhovorů.
Martina Kopřivová (1983) vystudovala obchodní akademii a Britský institut. Od třinácti let se aktivně věnuje modelingu v tuzemsku i zahraničí. Momentálně se připravuje na svou další životní etapu, kdy chce zúročit všechny své dosavadní zkušenosti z oblasti modelingu otevřením vlastní modelingové agentury. Psaní je jejím koníčkem. Je autorkou už několika knih: Ať si na to každý přijde sám - Zpověď modelky (Mladá fronta, 2004), románu Společnice (Mladá fronta, 2005) z prostředí profesionálních společnic pro muže a románu Brunův koktejl (Mladá fronta, 2006).

Martina Kopřivová: Zpověď modelky 2
Mladá fronta, 2007

Mentální bulimie je závažná porucha chování, se kterou se lékaři a psychologové setkávají v poslední době stále častěji.
Projevuje se neodolatelnou touhu po jídle se záchvaty přejídání střídající se s hladověním, vyvolávaným zvracením nebo zneužíváním léků na snížení váhy. Podobně jako u mentální anorexie je v pozadí tohoto chování chorobný strach z tloušťky. Svědectví o tom, jak vypadá život s bulimií, přináší vyprávění ženy, která touto poruchou příjmu potravy trpěla dvanáct let. Její deník ukazuje, jak vypadají počátky i pozdější stadia choroby, různé pokusy o léčbu a to, kdy a jak se lze poruchy zbavit. Příběh je doplněn odbornými informacemi i zkušenostmi dalších nemocných.

BULIMIA NERVOSA
Hana Papežová

Kniha poskytuje poznatky a návody, jak lépe porozumět problémům s příjmem potravy a jak mobilizovat síly a odvahu k jejich léčbě. Autorka správně zdůrazňuje, že pro efektivní léčbu je nezbytná motivace, hledá komunikační přístupy, které ji pomáhají zvýšit a posilují odvahu ke změně. Kniha je určena všem, kteří nemocí trpí, ale i odborné veřejnosti.

Vydalo Psychiatrické centrum Praha, 2003

ANOREXIA NERVOSA
Hana Papežová

V podtitulu knihy stojí: "Příručka pro všechny, kteří nemocí trpí - postižené samotné, jejich rodiny, přátele, partnery a některé odborníky (učitele a lékaře první linie)." Kniha pro úplně každého, kdo se chce o anorexii něco dovědět. Je psaná velmi stručně a srozumitelně.

Vydalo Psychiatrické centrum Praha, 2000

"Není ta váha zase rozbitá?" Ptáte se alespoň dvakrát týdně, když nevěříte svým vlastním očím?
Zdá se vám, že si vaše váha žije vlastním životem a absolutně nerespektuje vaše diety? Celý měsíc se snažíte striktně dodržovat harmonogram té "nejúčinnější" hubnoucí procedury a na konci vašeho úsilí vám ten nespravedlivý přístroj začne ukazovat jen o půl kila míň než na samotném začátku? Nestrkejte hlavu do písku, sepsali jsme pro vás spoustu zajímavých faktorů, které s vaší skutečnou váhou nemají co do činění, přestože se tak tváří. Nezapomeňte, že skutečným měřítkem vaší snahy je zrcadlo a velikost oblečení. Také odborníci se shodují, že byste se měla zaměřit spíš na svoje tukové zásoby nežli na rozdivočelou rafičku na vaší váze.

1. Jste oblečená
Přírůstek: až 2 kg
Jestliže jste se včera večer svěřila svému počitadlu jen v kalhotkách a podprsence, nečekejte dnes, kdy na něm stojíte v županu, že k vám bude milosrdné. Važte se vždy jen ve spodním prádle nebo na "Evu", protože vše ostatní vám kila jen a jen přidává. Což je logické, nemyslíte?

2. Ukrutná žízeň
Přírůstek: až 1 kg
Ve vodě není žádný tuk ani sacharidy, takže po ní neztloustnete. Ale má také svou váhu, a pokud jí vyzunknete najednou třeba litr, jste automaticky těžší. Naštěstí ji naše tělo nejen díky pocení brzy zpracuje.

3. Včera byla pařba
Úbytek: 1 až 2 kg
Je to pravda odvěká, že alkohol dehydruje. To proto se po ránu cítíme tak "skvěle": máme sucho v ústech, bolí nás hlava, možná se nám chce zvracet nebo odbíháme na toaletu se slabým průjmem. Tato baječná kombinace způsobí, že i po smršti sladkých koktejlů budete ráno vážit míň. Mimochodem, večerní dávka alkoholu vás zbavila i spousty minerálních látek a bílkovin... Život je však spravedlivý, jakmile svou zuřivou žízeň po pařbě uhasíte, začnete zase automaticky přibírat. Také je dobré vědět a respektovat, že alkohol v malém množství tělu celkem prospívá: rozpouští tuky, zlepšuje jejich trávení, uvolňuje stres a napětí, podporuje spalování sacharidů, které promění na energii, čímž nás vlastně povzbudí. Pivo a víno obsahují kromě alkoholu a cukrů také blahodárné minerální látky, antioxidanty, vitaminy, flavonoidy.

4. Měla jste jen lehký obídek
Přírůstek: až 1 kg
Přestože jste vzorně poobědvala nízkotučné, vitaminy a minerály nadopované jídlo, vážíte zase o kilo víc. Zdravá výživa je obvykle velmi těžko stravitelná. Např. zeleninová polévka spolu se zeleninovým salátem jsou velmi bohaté na vlákninu, tekutiny, nemají téměř žádné kalorie a dokonale vás zasytí. Neměla byste propadat zoufalství. I když díky nim vlastně hubnete, než je tělo zpracuje, na nějakou dobu ztěžknete.

5. Vynechala jste sacharidy
Úbytek: 1 až 2 kg
Pokud zkoušíte např. Atkinsonovu dietu a ládujete se celý den jen bílkovinami: posnídala jste vaječné bílky, poobědvala libové maso, k večeři jste si oloupala vajíčko natvrdo - vše samozřejmě bez přílohy, budete odpoledne vážit o něco méně. Nejde o to, že by bílkoviny zázračně spalovaly tuk, ale o to, že tělo při jejich zpracování spaluje glykogen neboli živočišný škrob. A stejný efekt má i cvičení... Navíc váš organismus ztratí mnohem více vody než při konzumaci sacharidů.

6.Slané brambŮrky!
Přírůstek: 1,5 až 2,5 kg
Každá z nás se alespoň jednou za rok neudrží a schroupe pytlík slaných brambůrků nebo slaných pražených mandlí či přesolených buráků "na ex". Jenže všechna solená jídla, jako jsou instantní polévky, čína, konzervy..., zadržují vodu. Tělo tak reaguje, aby bylo schopné zředit vysoké množství sodíku. Možná vás po slaných orgiích začne bolet břicho a budete se cítit nafouklá, ale hned, jak se pořádně zalijete, mělo by se vám ulevit. Přesto se soli raději vyhýbejte, je jí téměř ve všech potravinách tolik, že není potřeba ještě dochucovat hotová jídla. Sůl v organismu totiž působí dost dráždivě, zabraňuje vylučování látkové výměny a navíc slané dobroty zhoršují ekzémy a revma.

7. Sklátila vás nemoc
Úbytek: až 2,5 kg
Když jste nemocná, připadáte si slabá jako moucha. Máte pocit, že jste musela tím, jak trpíte, zhubnout alespoň kilo! Kašel a rýma může způsobit dehydrataci, takže vám milá rafička na váze opravdu ukáže nižší číslo. Jenže ve skutečnosti neztrácíte tělesný tuk, nýbrž zase jen vodu. Jen co se vrátíte do pracovního procesu, vaše původní váha vás rychle dožene.

8. Špatné trávení
Přírůstek: 1 až 3 kg
Jestliže trpíte na zácpu, v těle se vám hromadí "odpad" a vy vážíte víc. Aby vše fungovalo, jak má, měla byste na toaletě posedět alespoň jednou za dva dny. Pokud se tak neděje, určitě to výrazně ovlivňuje vaši hmotnost a kromě toho je vaše tělo neustále přiotráveno zbytky látkové výměny. Můžete díky tomu trpět bolestmi hlavy, únavou a oslabeným imunitním systémem. Zácpu mohou vyprovokovat i různé dietní experimenty, jako je rychlé snížení příjmu kalorií, menu bez sacharidů, vynechání jednoho pravidelného jídla apod. Abyste měla v břiše pořádek, zařazujte do jídelníčku dostatek vlákniny - např. ovesnou kaši, citrusy, broskve, banány, ořechy, fazole a cereálie. Hlavně neriskujte a neexperimentujte bez pořádného uvážení.

9. Kávová smršť
Úbytek: půl kila
Která z nás si nezpříjemňuje ranní vstávaní, poradu, polední pauzu, klábosení s kamarádkou... šálkem latté, capuccina nebo piccola!? Jenže kofein je mírné diuretikum, což znamená, že se z vás pak stávají časté navštěvnice toalety. Tělo ztratí mnoho tekutin a vaše váha začne příjemně klesat. Bohužel, jen co se napijete, vaše hmotnost se zase vrátí do původního stavu. A opět se dostáváte do onoho začarovaného kola. Abyste nepodléhala mylným pocitům, vypijte raději ke každému šálku kávy alespoň skleničku vody.

1KROK:

Vítejte v testu rizik vzniku a rozvoje mentální anorexie, bulimie a záchvatovitého přejídání. Pokud otevřeně a pravdivě odpovíte na všech 54 otázek, můžete se dozvědět, do jaké míry se vás může problematika poruch příjmu potravy týkat.
Test ppptest si všímá vašeho vztahu k jídlu, k sobě, vašich nálad i vašeho chování a dokáže orientačně odhadnout míru rizika vzniku ppp.

Po vyplnění všech otázek získáte písemné hodnocení a také profil s komentářem. Výsledek je skutečně orientační, velice závisí na míře vaší otevřenosti při hledání odpovědí, nenahrazuje psychologické vyšetření u odborníka. Zároveň však poskytuje důležité informace, které můžete brát vážně.

2KROK:

Gratulujeme k vašemu rozhodnutí vyzkoušet náš test ppptest . Věříme, že vám poskytne užitečné informace.

Test je skutečně anonymní, proto se snažte na otázky odpovídat pravdivě a otevřeně. U některých položek možná budete váhat, jak mohou takové dotazy souviset s poruchami příjmu potravy, ale věřte, že byly pečlivě vybrány tak, aby zahrnuly celou šíři této problematiky.

K dispozici je zatím pouze verze testu pro ženy, muže prosíme o shovívavost - otázky jsou formulované v ženském rodě a v některých bodech nebudou pro muže zcela validní, přesto i pro ně může test přinést orientační výsledek.

Výsledky testu ppptest jsou zcela a pouze pro vaši potřebu a vše je anonymní.

3KROK:

V následující tabulce můžete zjistit zda máte normální váhu či podváhu, můžete zde také zjistit, jak spočítáte své BMI a co znamená výsledek. Upozorňuji, že celé tohle je pouze orientační, protože každý má svou individuální stavbu těla, která určuje celkový vzhled, tady nejde jen o hmotnost.

Dokonalé tělo, ale také osobnost, charisma i um rozhodují prý při výběru dívek do modelingových agentur. Na trhu s krásou podle specialistů mají šanci spíše ty hubenější. Chorobná snaha vyrovnat se idolům ze světových mol se však nevyplácí.

Míry pro krásu
"Pro nás je důležitá souměrná, pěkná postava, která splňuje požadované míry. To je ale pouze jeden z faktorů. Při výběru modelky záleží také na tom, jak je fotogenická nebo jaká je to osobnost," řekla ředitelka agentury Bohemia model management Soňa Zoglauerová.

Podle odborníků na krásu jsou požadavky na modelky mnoho let prakticky stejné. "Klasické jsou míry 90-60-90. To se nemění. Tolerují se plus mínus dva centimetry. Takové nedostatky se dají dohnat sportem," řekl Vlastimil Vonášek z agentury Czech Models. Problémy s extrémně hubenými dívkami agentura, která objevila slavnou Evu Herzigovou, prý nemá. "Spíše bojujeme s nadváhou. Dívky, které trpí anorexií, mají problém se někde ukazovat," uvedl.

Nejžádanější velikost? 36
Skandál, který nedávno vypukl kolem příliš hubených modelek na týdnu módy ve Španělsku, se podle Vonáška českých poměrů netýká. "Je to jednorázová akce. Rozhodně po nás nikdo nechtěl, abychom dávali větší prostor baculkám. Žádné požadavky nepřehodnocujeme," uvedl.

Podle specialistů je nežádanější velikostí pro předvádění na módním molu číslo 36. Dívky, které takové modely předvádějí, prý nemusejí být vyzáblé. "Mají normální tvary," míní Vonášek.

Podle světoznámého fotografa Roberta Vana jsou velmi hubené modelky mezi nejžádanějšími. Není to však všeobecný trend. "Záleží na tom, kam je posíláte. Když je to k Diorovi, chtějí hubené. Na prádlo to ale nejde. Tam jsou žádané spíš plnější tvary. Podprsenka by tam neměla žádný úspěch, kdyby dívka byla příliš hubená," řekl Vano.

Individuální vkus
Módní návrhářka Hana Havelková je přesvědčena, že vyzáblé tělo modelu zdaleka ne vždy svědčí. "Je to individuální. Podle typu módy i podle toho, pro koho ji děláte. Když určité věci předvádějí nezralé, šestnáctileté a vyhublé modelky, vlastně mi to ubližuje," řekla. Podle ní je nesmyslné tvrzení, že jsou to právě návrháři, kdo nutí modelky k extrémnímu hubnutí. "Rozčiluje mě, že to všichni svádějí na návrháře. Osobně preferuji modelky ženštějších tvarů," uvedla.

Připustila však, že pro určitý typ módy jsou hubené postavy potřebné. "Mladistvý styl vyžaduje spíše chlapecké postavy. Do večerních šatů však je žádaný ženský styl," míní designérka, která letos oblékla finalistky Miss ČR. Večerní robu připravila také pro Taťánu Kuchařovou, která Česko reprezentuje na Miss World ve Varšavě.

"Dávám přednost modelce, která má výraz, má něco v hlavě a je to na ní vidět. Když jde po molu, musí z ní něco vyzařovat. Model by se měl propojit s osobností modelky," zdůraznila. Připouští ale, že menší velikosti vypadají lépe nejen na modelkách, ale také na figurínách nebo i na ramínku. "Jsou však prakticky neprodejné," uvedla. Určité trendy jsou pak podle ní "nad rámec zdravého rozumu".

Úzké boky jsou nutností
Klienti modelingových agentur nicméně většinou chtějí na přehlídky hubené a vysoké modelky. "Při castingu mají přednost. V současné době ale je navíc populární trend velmi úzkých boků," uvedla Zoglauerová. "Domnívám se, že vznikl velkým přívalem Rusek a Ukrajinek do zahraničních agentur. V Miláně, Paříži a New Yorku jsou žádané a objevují se při velkých kampaních prestižních značek. Většinou mají postavu desetiletých děvčat," upozornila.

Ředitelka modelingové agentury připouští, že touha vyrovnat se těm nejúspěšnějším nutí dívky k hubnutí. Ve své praxi také naráží na problémy s anorexií a bulimií. "Setkáváme se s tím a snažíme se tomu předejít. Modelkám radíme, jak upravit jídelníček a jak cvičit," říká. Vadí jí však prý jednostranný pohled na tento problém. "Znám modelky, které mají 86 centimetrů přes boky a nemají žádné potíže s anorexií nebo bulimií. Jejich dispozice jsou takové geneticky," uvedla.

Modelky a anorexie
Podle přednosty Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň Jiřího Bertana není žádná přímá souvislost mezi touhou mladých dívek vyrovnat se úspěšným modelkám a rostoucím počtem onemocnění anorexií a bulimií. "Těžko by se dokazoval příčinný vztah mezi obrázky v časopisech a inspirací pro dospívající dívky. Mnohdy je to ovlivněno tím, že se brání vzniku projevů dospělosti jako sekundárních pohlavních znaků. Není to pouze o napodobování. Mnohdy je váha pod hranicí přijatelnou pro modelky," uvedl. Právě jeho ústav léčil modelku Pavlu Sudovou.

Fotograf Robert Vano přitom míní, že problém s anorexií modelek nehýbe současným trhem s krásou. "Zažil jsem 60. léta, když topmodelkou byla Twiggy. Celý svět chtěl být jako ona. Dnes to není tak vážné," uvedl. Názory na módní tvary se podle něj pořád mění. "Trendy trvají čtrnáct dnů, móda sezonu a styl zůstane navěky. Žádané budou pořád modelky zdravých tvarů," uzavřel.

Autor: ČTK/bad

jaký je váš názor???

Alena trpí anorexií, ale dnes už ví, že kdyby nebylo včasného zásahu lékařů, zemřela by.

Alenin (16) příběh je podobný tisícům těch, které denně prožívají dívky na celém světě. Společným jmenovatelem je totiž mentální anorexie. "Začalo to asi před dvěma lety po prázdninách. Tenkrát jsem se ještě s klidem ládovala zmrzlinou a tučnými jídly. Pak jsem nastoupila na gympl. Noví spolužáci často dělali narážky na mé špeky. Pořádně mě to štvalo, protože jsem si do té doby nepřipadala nijak zvlášť tlustá. Nejhorší bylo, když na mě jeden spolužák, který se mi líbil, začal chrochtat. A tehdy jsem se rozhodla, že musím zhubnout."

Alenina dieta spočívala v tom, že hlavně hladověla, nebo se naopak nacpala k prasknutí a jídlo vzápětí úmyslně vyzvracela. "Zpočátku to bylo hrozné, ale postupně jsem si zvykla. Pomáhala mi v tom i projímadla, která jsem si sehnala, a léky na odvodnění organismu. Měla jsem radost, že mi váha pěkně ubývá." V pokoji si na zeď vylepila plakáty vychrtlých modelek, a to byla její motivace. Za půl roku došlo Alenino hladovění tak daleko, že při výšce 168 cm vážila jen 39 kg! "Nesnesla jsem pocit, abych měla něco v žaludku. Když jsem se trochu najedla, šla jsem hned na záchod to vyzvracet." V té době začaly Aleně padat vlasy a vynechávala jí menstruace. Pak poprvé zkolabovala.

První chvíle v nemocnici byly pro Alenu krušné. "Byla jsem se na kapačkách, bylo mi zle a nemohla jsem se ani pohnout." Alenina touha zhubnout byla mnohem větší, než vlastní zdraví. Skončila na metabolické jednotce intenzivní péče, upoutaná na lůžku, napojená na monitory, zacévkovaná a prolévána litry infuzních roztoků. Diagnóza byla jasná: totální metabolický rozvrat v důsledku zvracení a zneužívání farmak. "Celé tělo jsem měla v křeči, nemohla jsem mluvit a tekl ze mě studený pot. Srdce mi bušilo, pálilo mě na hrudi. Tehdy jsem si myslela, že asi opravdu umřu."

Když se Alena vyhrabala z nejhoršího, ocitla se na psychiatrickém oddělení. "Na psychiatrii mě změřili, zvážili a naměřili mi nějaké míry. Pak byl oběd. Já nesnáším maso, ale tam jsem ho jíst musela, protože mi nevěřili a mysleli si, že jenom nechci přibrat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že pokud se odtud budu chtít dostat, budu muset lhát." Nechávala se poslušně vykrmovat. Věděla, že když nějaký ten kilogram přibere, lékaři ji pustí domů.

Na psychiatrii se Alena seznámila i s dalšími dívkami trpícími mentální anorexií. "Když jsme si vybíraly na týden dopředu jídlo, holky tam šly s kalkulačkou a vypočítávaly si, kolik to má dohromady kalorií. Jídlo, které mělo nejmíň kalorií, si vybraly." Přibírání bylo pro Alenu těžší, než hubnutí. Nakonec se dočkala propuštění domů. "Několik kilo jsem přibrala a máma si mě vzala na reverz domů."

Alenin příběh zdaleka není u konce. Přestože se ocitla na hranici smrti, dodnes bojuje s pokušením počítat kalorie a znovu si vzít projímadlo. Její váha je teď sice ustálená, ale ona sama si je vědoma, že stačí malý impulz, aby opět sklouzla do starých kolejí. "Je to pro mě těžké. Stále se ambulantně léčím na psychiatrii, to mi docela pomáhá. Stačí ale aby se na mě někdo křivě podíval a já si začnu připadat nechutně tlustá."

"Mentální anorexie je porucha příjmu potravy a vyskytuje se takřka ve sto procentech u dospívajících dívek. Jde o závažné psychické onemocnění, kdy jakékoliv racionální argumenty ze strany rodičů nebo autorit selhávají. Dívky vědí o rizikách odmítání potravy, podobně, jako narkoman zná rizika, když užívá injekčně drogy. Nezbytný je proto lékařský a terapeutický dohled, jelikož anorektické dívky často odmítají léčbu. Vedle výrazného hubnutí jsou anorektici citliví na chlad, trpí zácpou, chudokrevností, pocity nevolnosti. Mohou se objevit srdeční potíže a nespavost. Nezřídka se objevuje vypadávání vlasů a vynechávání menstruace, dokonce může dojít k úplnému zastavení menstruačního cyklu. U anorektických dívek lze také pozorovat výrazné zhoršení pleti a zvýšený růst ochlupení na celém těle. Vše navíc doprovází neklid a nutkání k pohybu. Pomoc lze nalézt například na bezplatné lince 848 200 210 občanského sdružení Anabell, kde zájemci získají další vyčerpávající informace."

Vychrtlé modelky z obálek časopisů mají věčně kručící žaludek. Proto jsou ochotny sníst cokoli, jen aby utišily hlad. A tak není výjimkou, že místo oběda slupnou vatový tampon namočený v jogurtu nebo džusu. Další jejich potravou je toaletní papír namočený v mléce, nebo rozžvýkají čokoládu, kterou pak vyplivnou. K tomu všemu pijí litry neperlivé vody. Dost našich i zahraničních modelek vyzkoušelo i kokain, protože po něm se skutečně hubne.

Autor: (ina)
Foto: profimedia.cz, OS Anabel, archiv

15.7.2007

Emma dnes, váha: 65 kg - Emma téměř před smrtí, váha: 31,5 kg

A pak se rozhodla, že s tím něco udělá! "Nejdřív jsem prostě vyloučila nezdravá jídla z jídelníčku. Pak jsem přeskočila snídani a vynechala oběd. Máma mi do školy každý den připravila svačinu, ale já jí vždycky vyhodila. Z povinné večeře s rodiči jsem snědla sotva polovinu. Každý týden jsem zhubla o tři kila. Ke konci jsem totiž nejedla vůbec nic, pouze pila hodně vody," říká Emma, u které v roce 2000 naplno propukla porucha příjmu potravy - mentální anorexie.

Když se s váhou 31,5 kg sotva držela na nohou, zoufalí rodiče ji poslali do léčebny. Přesto si Emma ponese následky svého nesmyslného hubnutí na celý život: V jeho důsledku téměř přišla o zrak, trpí řídnutím kostí, hnijícími zuby a s největší pravděpodobností už nikdy nebude mít děti.

Vydala se na cestu k dokonalosti A na jejím konci byla rakev! "Podle lékařů jsem byla asi dva týdny před jistou smrtí. Jsem rodičům vděčná, že dnes vůbec žiju," tvrdí Emma, která má už dnes zase zdravou váhu normální dospělé ženy 65 kg, nikdy už ale asi nebude vidět normálně a zdravotní problémy ji budou provázet až do smrti.

Autor: (šum)

18.1.2007

Jedna z předních světových návrhářek Donatella Versace produkuje oblečení pro vyzáblé modelky. Není tedy divu, že její vlastní dcera se snažila nacpat do velikosti nula.

Podle nejnovějších zpráv trpí anorexií a s pětatřiceti kilogramy byla převezena do nemocnice, kde bojuje o život.

Allegra Beck Versace byla na psychiatrickou kliniku se specializací na léčbu anorexie a poruch příjmu potravy převezena záchrankou. Dvacetiletá dívka je na tom podle informací Woman´s Day tak špatně, že je pod permanentní čtyřiadvacetihodinovou kontrolou, je napojena na umělou výživu a infuze.

"Byl to nejsmutnější a nejotřesnější zážitek mého života. Její ruce byly jako ramena svícnu. Její kůže měla nepřirozenou barvu, jakou jsem nikdy neviděl," prozradil mluvčí impéria Versace. Co na to říká její matka Donatella, o tom tisk bohužel mlčí.

zdroj:idnes

Kdo byl ten skromný muž, který provedl revoluci v módě? Čím si plachý a zdrženlivý Francouz získal zákaznice z řad vysoké šlechty, jako například britskou princeznu Margaretu, bývalou egyptskou princeznu Sorayu nebo kněžnu Gracii Patricii z Monaka? Proč mu přezdívali "něžný diktátor"? Když 12. července roku 1947 vyvolal senzaci kolekcí Ligne Corolle, skoro nikdo Christiana Diora, kulaťoučkého a plešatého muže s malým smutným úsměvem, neznal. Módní svět byl uchvácen a ti největší nadšenci mu začali přezdívat Napoleon, Alexander Veliký či Caesar módy.

Novináři dokonce začali psát první kapitoly o "králi módy". Díky Diorovi se probudila také haute couture! Během války ležela ladem a přes noc jakoby rozkvetla... Po hubených válečných letech Dior oživil velkorysé modely, které spolykaly nevídané množství látek. Šaty na den vážily až 8 kg, večerní neuvěřitelných 30 kg! Jeho práce měla obrovský úspěch. Americká novinářka Carmel Snow o ní všude hovořila v superlativech a nazvala ji slovy: New Look - nový vzhled. Tato dvě slůvka obletěla svět a triumfální cesta iniciál CD začala.

Poptávka po Diorových šatech byla tak velká, že salon na Avenue Montaigne v Paříži musel po nějakou dobu zůstávat otevřený až hluboko do noci. Monsieur Dior patřil mezi šťastné - od uvedení své první kolekce zažíval samé úspěchy. Za následujících deset let vybudoval doslova impérium: 28 krejčovských ateliérů, 5 modelových domů, kde 140 zaměstnanců ročně vyrobilo v průměru 12 tisíc modelů. Na zhotovení jednoho z nich bylo potřeba 200 hodin. A co na jeho modelech ženy milovaly nejvíce? Ve svých návrzích jim daroval útlý pas i hrudník, a těm, které byly pyšné na své zaoblené tvary, vymýšlel působivé výstřihy...

Diorův vliv na módu byl obrovský i přesto, že čas vymezený jeho geniálním schopnostem přetrhl infarkt v roce 1957. Bylo mu pouhých 51 let. I za tu krátkou dobu svého působení v módě dokázal mnoho: zavedl do světa vysoké módy nový typ předvádění, které nemělo nic společného s usedlými přehlídkami předválečných let, přišel s obchodní ideou - každý půlrok propagoval nový trend a byl prvním tvůrcem, který od jedné kolekce do druhé radikálně změnil délku sukní, nebo dokonce celou linii. Zasvěcení si myslí, že na Diorovu módu měly největší vliv vzpomínky na maminku a na to, jak přicházela v šustivých sukních, aby ho políbila na dobrou noc před odchodem na ples.

Úspěch Prady pochází z její historie a z dědictví hodnot, kvality a vkusu, jež všechny generace dokázaly uchránit a zachovat až dodnes. Příběh, který má své kořeny již v počátku minulého století, kdy v roce 1913 Mario Prada otevřel exklusivní obchod s luxusními zavazadly ve významné galerii Vittorio Emanuele II., symbolu Milána. Tento obchod se stal vyhledávaným cílem vytříbených aristokratických a buržoazních evropských elegánů a v roce 1919 mu byl udělen diplom " výhradní dodavatel královské rodiny". Proto pak ozdobil značku Prada erbem a uzlem patřícím královskému rodu Savoia.Kolekce Heritage je věnována zakladateli značky Prada, který nebyl pouze pečlivým a vytříbeným představitelem ducha své doby, ale i objevitelem, předchůdcem a vizionářem. Vyhledávání těch nejvzácnějších a nejkvalitnějších materiálů a složité zpracování spojené s nenasytnou zvídavostí a vrozeným vkusem pro inovaci byly počátkem jeho kreací, jejichž realizace byla svěřena výhradně ateliérům, které zaručovaly dokonalé vypracování.Toto byly základy, které Mario Prada předal svým příštím generacím, které je úspěšně dokázaly uchovat.Kabelky z vůbec první kolekce zavazadel se v reedici nyní prodávají i v obchodě Pařížská 13.